Realizace archeologického výzkumu etruského osídlení na lokalitě Bufalareccia, comune di Allumiere, prov. Roma, Lazio
Ústav dějin křesťanského umění je nositelem licence k dlouhodobému výzkumu etruského osídlení na výše zmíněné lokalitě. Výzkum probíhá od srpna 2017 a prozatím byl proveden topograficko mapovací průzkum. Od roku 2018 je počítáno s realizací standardního archeologického výzkumu odkryvem. Akce se každoročně účastní studenti ÚDKU KTF UK. Kromě přínosu při realizaci výzkumu získávají neocenitelnou zkušenost při zahraničních terénních aktivitách, jichž se účastní také studenti z jiných zemí a sice Itálie, Slovenska, Dánska a výhledově rovněž z Německa. Jde tedy o aktivitu v mezinárodním kolektivu. Kromě činnosti na výzkumu se studenti seznámí se středověkou a novověkou církevní i profánní architekturou v dané oblasti.
Badatelské zpracování a publikování sbírky malovaných váz, terakot a lamp Uměleckoprůmyslového muzea v Praze
ÚDKU KTF UK úzce spolupracuje s Podřipským muzeem v Roudnici nad Labem, zejména při realizaci terénních praxí i praxí zaměřených na středověkou architekturu. Podřipské muzeum dlouhodobě spravuje antickou sbírku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Sbírka je tvořena řeckými malovanými vázami, řeckými terakotovými soškami, římskými lampami a několika kusy řecké drobné skulptury. Sbírka jako celek není odborně zpracována a publikována. Publikovány byly jen některé části sbírky malovaných váz. Cílem je publikovat dílčí části sbírky v odborném periodiku a poté i monograficky. Je samozřejmostí, že sbírka je využívána i pro referáty studentů zaměřené na antické umění.
Antika a středověk
Program si klade za cíl vytvořit badatelskou bázi pro studium problematiky percepce jevů majících kořeny v antickém období během středověku. To se týká nejen bádání na poli nemovité duchovní či vzdělanostní kultury, ale také např. identifikace antických spolií, použitých v raně či vrcholně středověké architektuře, užitého umění, šperkařství apod. Velmi zajímavým fenoménem z tohoto hlediska je např. reutilizace antických artefaktů (cihel, mincí, šperku) ve velkomoravském prostředí apod.
Reflexe antiky v umění a architektuře Byzantské říše
Program si klade za cíl vytvořit badatelskou bázi pro studium problematiky původu nejrůznějších prvků hmotné i nehmotné kultury antického původu v prostředí Byzantské říše. Dále je zaměřen na dva badatelské problémy:
Ekumenické církevní dějepisectví od svých počátků do 6. století. Zakladatelem tohoto směru byl Eusebios z Kaisareie (265–339). Současná historická věda v oblasti výzkumu dějin církve shromáždila bohatý faktografický materiál, avšak většina vědeckých prací je psána v rámci paradigmat politické, intelektuální nebo sociální historie, která obsahují pozitivistický přístup neoddělitelný od teleologie a historického determinismu. Aktuálním úkolem soudobého historického bádání je přechod k paradigmatu kulturní historie, který se podivuhodně ztotožňuje s metodou ekumenického církevního dějepisectví. Paradigma kulturní historie jako vědecký přístup umožňuje: 1. Nalézat nové kontexty při práci s texty, které neobsahují žádné nové historické informace nebo zajímavé údaje. 2. Na těchto nových základech systematizovat shromážděný materiál a uvádět ho do širších souvislostí. 3. Určit nové výzkumné úkoly. 4. Nově ocenit a případně opravit již existující tvrzení. Toto paradigma kulturní historie předpokládá: 1. Zvláštní pozornost, věnovanou prvkům kolektivní celospolečenské mentality, které formují identitu autora textu. 2. Různorodost kontextů, což znamená pohled na formování celospolečenské mentality z hlediska politických, sociálních, právnických a kulturních aspektů. 3. Nutnost komparativních přístupů. Předmětem výzkumu jsou dějiny církve v ranném byzantském období od 4. do 6. století. Byzantský humanizmus. Tento pojem navrhl vídeňský badatel H. Hunger. Pojem znamená rétorické způsoby ospravedlnění zabývání se helénistickou filozofií, které používali byzantští intelektuálové. Na druhou stranu je to syntéza křesťanství s helénistickou filozofie. Jde o byzantskou renesanci: období Makedonské (9.-10. století), Komnenovské (11.-12. století), Palaiologovské (13.-14. století).
Antika, novověk a současnost
Program si klade za cíl vytvořit badatelskou bázi pro studium problematiky reflexe vlivů antických civilizací v současném světě. Jde nejen o studium antických vlivů v architektuře posledních dvou či třech století, ale např. také o problematiku reutilizace antických staveb či jejich konverzí. Cílem bádání je rovněž zaměření se na odkaz antických civilizací z hlediska aspektů hospodářských, správních i státotvorných.
Technické dějiny umění
Program si klade za cíl vytvořit badatelskou bázi pro studium problematiky tzv. Technických dějin umění. V minulosti byly v oborech jako dějiny umění či archeologie aplikovány četné analytické exaktní metody, které pracují na nejrůznějších základech. Jejich aplikace ukázala, že mohou být velmi přínosné pro rozpoznání či zhodnocení celé řady aspektů, řešených oběma obory, které nemohou být studovány pouze aplikováním stylové analýzy. Mnohé poznatky by navíc bez aplikace analytických metod nemohly být ani zjištěny. Uvedený posun umožnil v obou oborech zaměření se na doposud neřešené aspekty života minulých civilizací a komunit, související např. s řemeslnou výrobou, architekturou, uměleckou tvorbou, atd. Rozšíření báze zkoumaných aspektů a z nich vyplývající nárůst dat využitelný těmito obory je jasným důkazem toho, že i v oborech umělecko-historického charakteru, které využívají hlavně tradiční badatelské metody, se mohou velmi významně uplatnit badatelské postupy založené na přírodovědných analýzách, apod.
